Čtvrtek, 28 března, 2024

Jak se to podařilo na Taiwanu

Hlavní událostí a zároveň tak i informací, která obletěla celý ostrov, bylo to, že na ostrově nepřibude ani jeden nový případ Covid-19.

Jak se to podařilo na Taiwanu je dobrým příkladem i pro jiné země. Před několika týdny se na Taiwanu děly velké věci. Hlavní událostí a zároveň tak i informací, která obletěla celý ostrov, bylo to, že na ostrově nepřibude ani jeden nový případ Covid-19.
V hlavním městě, Taipei, se při této příležitosti rozsvítily okna národního muzea, které spolu vytvořily anglické slovo „ZERO“ (nula). Jelikož ani následující dny nepřibude nikdo, kdo by měl nový virus, tak se situace opakovala. Po pár dnech se však z toho upustilo a ostrovem se probírali další, aktuální témata. Také docela zajímavé.

Pokud raději posloucháš jak čteš, tak jsem nahrál celý článek do záznamu. Klikni zde a klidně si zbytek textu vyslechni
Jedné ženě se přišlo na to, že mě dvě nemanželské děti a její aktuální manžel to zjistil tak, že mu jedno z dětí mluvilo o tom jak se ve škole učili o krevních skupinách. Které kombinace skupin jsou výsledkem jejich potomků a podobně. Jenže to otci nesedělo, neboť „tyto jeho děti“ byly v rozporu s teorií, kterou se učili děti ve škole. Šel tedy na testy DNA a bum. Po 15 letech zjistil, že není biologický otec dvou dětí. Podal žádost o rozvod. Matka dětí vyfasovala u soudu ještě pokutu několik milionů a život jde dál …

Dnes je na Taiwanu poměrně stejný život jako byl i před tím, když vypukla celá pandemie. Stále se však dodržují některé / několik pravidel. Zejména díky tomu, se na Taiwanu podařilo to, co v mnoha zemích ne. Před pár dny si tu lidé s velkou radostí oslavili kulaté „jubileum“. Médii nyní obletěla informace, že na ostrově nebyl zaznamenán ani jeden nový případ nákazy, po dobu rovných 200 dní.

Jasné, je určitě jiné monitorovat území, které je ze všech stran omývané mořem či oceánem nebo zemi, která sousedí s dalšími státy. Nejsem lékař, vědec ani žádný jiný „koronológ“ který může na toto téma mudrovat od rána do večera a pak zas. Jak se to podařilo na Taiwanu? Sleduji i situaci na Slovensku a nedá se přehlédnout, že chování lidí v zemi, kde jsem se narodil a v zemi, kde dlouhodobě žiji, je zcela odlišné. Nikoho nesoudím. Chci se jen podělit o to, jak přistupují obyvatelé Taiwanu k aktuální situaci, která skličuje zřejmě celý svět. Pandemie Covid-19.

Před několika lety, se v Číně začal šířit virus S.A.R.S. Tehdy tchajwanská vláda zřejmě situaci dost podcenila a tak to i dopadlo. Na ostrově se toto onemocnění začalo velmi rychle šířit a infikovaní přibývaly rychleji, než sekundy na hodinách. Tím pádem se plnily nemocnice, stupňovalo se napětí a samozřejmě přibyly i úmrtí.

Taipei, TaiwanTaipei, Taiwan (photoandtraveling.com / Aleš Tvrdý)
Když se na počátku tohoto roku, v Čínském městě Wu-Han objevily první oficiální případy nového viru, tak tchajwanská vláda sestavila tým, který byl vyslán právě do epicentra virózy. Jejich úkolem bylo zmonitorovat aktuální situaci a podle ní měl nastavit systém i na Taiwanu.
Krátce na to se začaly na letištích, na Taiwanu, kontrolovat a monitorovat přílety. Pokud někdo vykazoval příznaky virózy, tak ho hned brali bokem.

Aby nebyl nedostatek roušek, tak se spustila masová výroba. I přesto však byl přídělový systém a každý měl nárok na přesně stanovený počet roušek. Mně, jak cizinci, nepříslušelo ani jedno roušku. Musel jsem jít na mezinárodní letiště, do sousedního města a tam bych něco zřejmě nafasoval, jak Indulonu v ZVL, v Kysuckém Novém Městě, před pár desítkami let. Jenže to bylo dost „od ruky“. Naštěstí jsou na Taiwanu k cizincům více než vstřícní a vždy mi někdo nějaké roušky dal zdarma. Před budovami, kde se setkává více lidí či v hromadné dopravě, se před vstupem začala měřit tělesná teplota a dezinfikovat ruce. Později se musel dodržovat i větší odstup mezi lidmi. Ti, co se vraceli na ostrov ze zahraničí byly monitorování nebo šli do karantény a podobně. Podobná pravidla jsou známé i Slovákům. Rozdíl je však v tom, že zde, na Taiwanu to lidé akceptovali a následovaly instrukce vlády. Určitě k tomu přispělo i to, že už měli předcházející špatnou zkušenost. Přece jen to zřejmě každý pozná, že pokud se jednou popálím na vlastní kůži, tak si podruhé dám mnohem větší pozor než poprvé …

Předchozí článek
Další článek

Related Posts

Comments

- Komerční sdělení -spot_img
spot_img